Emigrace...

Rumburak · Zaslal: ne červenec 29, 2007 12:23 pm Předmět: Emigrace...

Duvod meho odchodu do emigrace

Psal se rok 1986, v novinach vysel malinky clanek o pozaru vodni elektrarny v Cernobylu. Nikdo tomu v Cechach nevenoval pozornost, protoze o Rusku se toho uz napsalo a namluvilo tolik, ze to lidi prestavalo bavit.
Asi 3 dny pote me ve 2 hodiny rano probudil telefon. Volal me muj stryc z Kanady a ptal se me, co si myslim o tom vybuchu v Cernobylu. Rekl jsem mu ze o zadnem vybuchu nic nevim a on me rekl, ze v Cernobylu vybuchla atomova elektrarna a ze tam zahynulo plno lidi. Take me rekl o zamoreni radioaktivnim materialem skoro cele casti vychodni Evropy.
Druhy den, kdyz jsem se vratil z prace domu, cekala pred domem cerna Volha. Z ni vystoupili 2 muzi v civilu a rikali me, ze by si se mnou radi promluvili o telefonnim rozhovoru, ktery jsem mel predeslou noc.
Ja jsem se ptal, jak to vedi. Oni odpovedeli, ze me a moji rodinu uz sledujou nakou dobu. Ptali se me take jestli verim tomu, co me muj stryc v telefonu rikal. Proc by si muj stryc vymyslel, odvetil jsem.
Rikali me, at nikomu nerikam o cem jsem s mym strycem hovoril, nebo budu mit neprijemnosti.
Po par dnech se stejne skoro kazdy, pravdu o Cernobylu dozvedel z vysilani radia "Hlasu Ameriky" a ze "Svobodne Evropy".

Zacinal jsem mit "svobody" v byvalem Ceskoslovensku plny zuby. Na podzim v roce 1986 jsem si zazadal o devizovy prislib do Jugoslavie. Duvod byl ten, ze jsem byl nejakou dobu nemocen a potreboval jsem nutnou rekreaci. Doktori si mysleli, ze jsem "prodelal" srdecni zachvat, ale po nekolika navstevach specialistu se zjistilo, ze jsem mel zablokovanou pater(z namahave prace). Bolest "vystrelovala" z hrudniku smerem k srdci.

V lednu 1987 jsem konecne dostal prislib a 13. kvetna jsem odjel na zajezd do Jugoslavie. Jeli jsme tam autobusem skoro 3 dny. Byli jsme ubytovani v peknem mestecku Rovinj, ktery lezi asi tak 80 km od mesta Koper. Toto mesto je nedaleko Italskych hranic.
Po tydenim pobytu v pensionu, jsem se rozhodl k cinu, ktery jsem jiz nekolik let planoval. Jednoho dne rano, kdyz vsichni po snidani odesli na plaz, jsem si vzal jen nejnutnejsi veci a odesel jsem smerem k dalnici, ktera vedla do Koperu. Zacal jsem stopovat a hned 2 auto me zastavilo. Byli to nejaci Holandane, kteri se vraceli z dovolene domu. Vzali me az do Koperu, tam jsem vystoupil a podle mapy, kterou jsem mel jsem zjistil, ze hranice s Italii jsou jen asi 8 km vzdalene.
Chvili jsem sel po hlavni silnici smerem k prechodu, ale kdyz jsem videl cedule, ze se blizim do zakazaneho pasma, tak jsem odbocil na lesni cestu. Po teto jsem sel stale na sever az jsem dosel k jakemusi kamenolomu. Bylo uz sero a tak jsem se "kradl" krovim blize k hranici. Videl jsem jiz vinicie, ktere delily Jugoslavii od Italie. Rozhodl jsem se priblizit se blize az bude vetsi tma. Od znamych jsem se dozvedel ze na hranicich se kazde 3 hodiny stridaji hlidky. Rozhodl jsem se, ze nekde v krovi prespim do rana. Ve tme bych stejne nic nevidel a svetlo z baterky by me prozradilo.

Kdyz jsem se rano probudil, bylo jeste sero, ale ja jsem se rozhodl prejit hranice co nejdrive to bude mozne. Plazil jsem se vinici a snazil jsem se, aby me nikdo nevidel. Najednou jsem mezi vinicemi zahledl usek vysoke travy a tak jsem tam rychle prebehl, abych se tam schoval. Chvili jsem tam lezel a oddychoval. Nic jsem neslysel a tak jsem vykoukl a dival se jak daleko ja dalsi usek vinice. Nebylo to tak daleko, tak jsem na sebe hodil deku, kterou jsem mel sebou a na ktere jsem v noci spal. Zacal jsem utikat smerem k vinici, kdyz jsem za sebou uslysel zvuk, ktery jsem si dobre pamatoval z vojny. Byl to zvuk nahahovaneho samopalu. To me na chvily zastavilo a kdyz jsem uslysel vykrik "stoj", tak se me krev v tele uplne "zmrazila". Zastavil jsem, se ale neopovazil jsem se ohlednout. Vedel jsem hned kdo to muze byt. Byl to jeden z vojaku pohranicni hlidky.
Prikazal me hodit jak deku, tak vsechno co jsem mel na zem. Kdyz jsem to udelal, tak me rekl at jdu pred nim a nepokousim se delat nic neobvykleho, nebot pry ma natazeny samopal(coz jsem ovsem vedel) a rikal me ze spusti kohoutek. Posbiral z travy vsechny moje veci a naridil me abych pred nim sel do kopce. Trvalo to skoro 1 hodinu nez jsme prisli k nejakemu baraku. Tam jsem slysel jak vola vysilackou at mu poslou posilu, ze zadrzel nejakyho "spijona".
Asi za 10 minut prijel dzip s nekolika jinymi vojaky a pristoupili prede me. Ptali se, jestli vim ze jsem byl v zakazanem pasmu. Prohlizeli si muj Cesky pas a "kroutili" hlavami. Moc jsem jim nerozumel, protoze meli docela jiny prizvuk nez Srbove, kteri delali v Cechach na stavbe dalnice.
Kdyz zjistili ze jim nerozumim, tak volali zase nekam jinam a asi za 20 minut prijell nejakej chlapek v civilu a lamanou cestinou se me ptal co tady delam. Bylo zbytecny, abych rikal ze jsem se ztratil a ze nevim jak jsem se tam ocitnul. Rekl jsem jim, ze me to uz v Ceskoslovensku sralo, a tak jsem se rozhodl, ze se pokusim prejit hranice do Italie.
Na to on me rekl, ze tyto hranice jsou velice klikate a to proc me ten vojak zadrzel bylo, ze jsem zel do Jugoslavie smerem od Italie. Tedy to znamenoalo, ze jsem uz hranice do Italie prekrocil a pak jsem se omylem vracel zpet.

Pak zavolali doktora, ktery me naridil se svleknout kalhoty a cumel me na prirozeni. Velice jsem se stydel, jelikoz tam stalo asi 6 vojaku. Pak me zavolal za plentu a nejakou trubkou me "cumel" do zadku. Ten prekladatel pak rikal, ze v tomto useku se hodne pasuje kokain a jine drogy do Jugoslavie. Cili si mysleli jestli neco nepasuju.
Po prohlidce prijel zase nejakej jinej chlapek a naridil me jit s nim do jine mistnosti. Tam se me ptali, jak jsem se do Jugoslavie dostal a jak jsem se dostal na hranice. Take se me ptali, kolik se snazilo hranice prejit. Hrozne se divili, kdyz jsem jim rekl, ze jsem sel sam.
Pak pro me prijeli a odvezli me do mistniho vezeni. V zivote jsem ve vezeni nebyl a byl jsem z toho dost "vyvalenej". Obvzlast, kdyz jsem zjistil ze budu v cele jeste s 6 jinyma kriminalnikama. Byli to vetsinou zlodeji a nebo take paseraci drog. Vsichni vetsinou z Kosova.
Vubec jsem nevedel, jak tam budu dlouho. Mel jsem docel strach, nebot ostatni vezni v cele byli cely potetovany a vypadali, ze by nekoho zabyli, jen kdyby se na ne divne podival. Zalezl jsem na palendu, ale bachar me rekl, ze pres den se na posteli lezet nesmi. Nevedel jsem co mam delat. Potreboval jsem jit na zachod, ale stydel jsem se, nebot tam byla zachodova misa v rohu mistnosti, ale nebyli tam dvere a ani zadna plenta.
Chvilku jsem chodil po cele a delal, ze tam nikdo jiny neni. Pak ke me pristoupil jeden vezen a ptal se kdo jsem zac. Snazil jsem se mu vysvetlit ze jsem Cech a ze nerozumim jejich jazyku. Bylo to velice neprijemne, nebot oni si mysleli ze je jen ignoruju a byli dost nasrany. Obaval jsem se co se stane, az bude tma a vsichni pujdou spat.
Po 2 hodinach prisel nejakej chlapek a prinesl jidlo. Vypadalo to hnusne, ale ja jsem cely den nejedl, tak jsem to zacal jist. Nebylo to zase az tak spatny, jen v tom bylo nejake koreni, ktere jsem neznal.
Po veceri me rekli, ze se muzu osprchovat ve sprse, ktera take nemela zadnou "zabranu". Byl jsem rad, protoze jsem byl unaveny a spoceny.
Pak zhasli svetlo a rikali, ze kazdy musi jit do postele. Vyuzil jsem tmy a sel jsem na zachod. Pak jsem sel spat a probudil jsem se az se mnou nekdo cloumal. Byl jsem po predeslem dnu doslova "rozlaman", ale rekli me ze uz nesmim lezet a ze brzo bude snidane. Byl to jen chleba s nejakou pomazankou. Ani jsem nepremyslel co v ni je. Snedl jsem 4 krajice, ponevadz jsem nevedel jestli bude nejaky obed.
Kdyz uz jsem tam byl 5 dni, tak jsem zacal premyslet, jak asi dlouho me tam nechaj. Zavolal jsem jednoho bachare a lamane jsem se z neho snazil zeptat, aby me nekoho zavolal. Asi po 2 hodinach prisel zase ten chlapek, co umel trochu cesky. Rikal me, ze pro "prebehliky" maji jen tydeni sazbu. Zjistili si pry uz od Cechoslovaku, ze jsem doma nemel nikdy zadny problemy. Byl jsem velice rad, rikali ze za 2 dny me propusti.
Posledni noc jsem skoro nespal. Tesil jsem se ven, ale zaroven jsem premyslel co budu delat. Rikali me, ze me bez problemu propusti, ale musim se vratit zpet ke svemu zajezdu(s kterym jsem prijel) a musim s nima zase odjet zpet do Ceskoslovenska.
V den meho propusteni me vratili pas a nejake marky, ktere jsem si koupil jeste v Cechach pred odjezdem do Jugoslavie. Pak jsem vysel branou do mesta, ktere jsem vubec neznal...

Mam rozepsanou druhou cast, ale protoze jsem pracovne zaneprazdnen, tak jsem jeste nemel cas to dopsat.

Anonymní · Zaslal: ne červenec 29, 2007 12:33 pm Předmět:

Pis sakra,je to krasne cteni. Wink

Pisk.

Rumburak · Zaslal: ne červenec 29, 2007 2:00 pm Předmět:

Tento prispevek jsem nenapsal proto, aby me nekdo litoval, ale proto ze kdyz tady na foru ctu ty pribehy tech "knouralu", kteri v USA vydelavaj 400 az 500 dollaru denne a narikaj si na Americke vykoristovani, tak me to fakt "vytaci" Mad

BUCKETHEAD · Zaslal: ne červenec 29, 2007 2:12 pm Předmět:

Rumburak,
Stale cekame na drouhou cast, velice zajimave psani.
Takze sem s tim. Je to jako pribeh z filmu.
Zdar Bucky

Rumburak · Zaslal: ne červenec 29, 2007 2:45 pm Předmět:

BUCKETHEAD · Zaslal: ne červenec 29, 2007 3:57 pm Předmět:

Ok Rumburaku(Rudo) Wink

AzPete · Zaslal: ne červenec 29, 2007 6:38 pm Předmět:

Rumburaku zajimave cteni. Musim priznat ze Tvuj pribeh je velice podobny memu. Ja jsem tu cestu absolvoval v roce 1977 ze svym kamosem ze skoly v 17.letech. Pres Jugoslavii do Rakouska. Nekdy tak nad tim premyslim,ze jsme to vubec dokazali.
V mem pripade to bylo hodne stesti a mene rozumu, i kdyz musim rict ze jsem se docela dobre domluvil Srbsky,Polsky samozrejme po Rusky.
Jednou to taky budu muset mrsknout na papir..spis do computru.
Zajimalo by me jak to dopadlo s mym spoluvinikem,ale nejak se vyparil jiz pred dvaceti roky.Ani v Karvine od kud je o nem nikdo nevi.Zatim AzPete. Smile

pdmlynek · Zaslal: ne červenec 29, 2007 7:46 pm Předmět:

AzPete · Zaslal: ne červenec 29, 2007 8:45 pm Předmět:

Zajimave.A kolik Ti bylo roku pdmlynku? Ja jsem take skoncil v Traisu.
Chodil jsi take trhat vino pro Rakusaky? My jsme byli, to co jsou Mexicani v U.S.
Delali jsme praci kterou Rakusaci nechteli delat.
Ale musim osobne rici, ze me Rakusaci hodne pomohli a skoro jsem tam zustal.
Prozil jsem tam svoji prvni anebo ...byla to druha laska?
Mam tam jeste jednu velice dobrou kamaradku se kterou udrzuji e-mail kontact. Ano, po tolika letech.
To je vse,manzelka by me zabila...i kdyz nevim co na me vidi po dvaceti letech. AzPete. Smile

Rumburak · Zaslal: po červenec 30, 2007 1:22 am Předmět:

Jak jsem jiz psal moje povidka jeste neni dopsana, tak vam sem davam co zatim mam. Musim ale upozornit, ze se to s tou prvni casti srovnavat neda.
Neni tam uz zadne "vzruso" Wink

Tak tady pisu pokracovani...

Z bran veznice jsem vkrocil na ulici v Koperu. Nemel jsem poneti, co budu delat. Vim jen to, ze zpatky do Ceskoslovenska jsme se v zadnem pripade vratit nechtel. Sel jsem po ulici a kdyz jsem potkal prvniho cloveka, tak jsem se ho zeptal, kde je ve meste posta.
Mel jsem telefonni cislo na meho kamose, ktery bydlel v Nemecku a rozhodl jsem se mu zavolat. Byl to takzvany "Plan B", kdyby "Plan A" nejakym zpusobem selhal.
Kdyz jsem konecne sehnal postu, tak jsem mu zavolal a rekl jsem mu, co se stalo. Myslel si ze si delam prdel, ale po nekolika minutach meho vypraveni me rekl: Zustan kde jsi, sezen si na par dni nejake ubytovani a pak me zavolej, ja pro tebe do Koperu prijedu autem.
Kdyz jsem zavesil, tak jsem se na poste zeptal, kde by se dalo sehnat nejake levne ubytovani. Moc penez jsem nemel. Rekli me o ubytovani v jedne mistni farme a dali me adresu. Take me poradili, at jim nabidnu praci vymenou za ubytovani a jidlo, cimz bych usetril. Ukazali me cestu jak se dostanu k autobusu, ktery tam jede. Nasedl jsem na autobus a zeptal jsem se ridice, jak se dostanu na adresu, kterou jsem dostal na poste. Autobus ujel nekolik kilometru a najednou me uplne me zamrazilo v zadech. Videl jsem cestu, kterou jsem sam sel pred tydnem, nez me chytili na hranicich.
Autobus zastavil na zastavce a ridic me pokynul, at vystoupim. Nohy se me skoro podlomili, kdyz jsem po nekolika krocich videl mezi stromy kamenolom, ktery jsem si tez pamatoval. Po asi 300 m jsem videl napis farmy z adresy.
Prisel jsem na jakysi dvur obklopeny kupamy cerstve nasekaneho drivi.
Z jednoho domku vysla starsi pani a ja se ji snazil "rukama nohama" zeptat na to ubytovani. Najednou ona rika: Ty jsi Cech, ze jo? To byla uleva, rekla to pravou cestinou. Rikala me, ze se tam pred 29 lety vdala ale jeji muz pred 3 roky zemrel. Moc se ji tam ale libilo, tak uz tam zustala. Hned jsme zacali "klabosit" a ja ji rekl presne co se me stalo.
Rekla me, neboj neco na spani pro tebe sezenu. Rekl jsem ji ze jestli chce, ze zitra to posekane drivy co bylo na dvore poskladam. Na to rekla, plati, pak me prinesla perinu a otevrela dvere do jednoho z pokoju.
Tu noc jsem spal jako "spalek" (taky se me v noci zdalo o sekani dreva, ha, ha).
Rano jsem se probudil a citil jsem vuni posekaneho drivi. Kdyz jsem prisel do kuchyne, na stole stala cerstva kava a nejake vdolky.
Rikal jsem si, konecne poradne jidlo. Po snidani prisla Marta (pani domu) a rekla me ze jede do mesta a vrati se po poledni. Ja jsem se pak dal do skladani toho dreva. K poledni zacalo byt hrozny vedro a tak jsem se rozhodl, ze si trochu odpocinu. Vypil jsem skoro plny dzban vody z pumpy na zaparazi a pak jsem se sel projit za humny. Jak tak jdu, tak jsem opet prisel k tomu kamenolomu. Najednou me vnikla myslenka, ze kdyz uz jsem tam jednou byl, ze by to uz ted nemelo byt tak slozity se pres ty hranice dostat. Hned jsem to ale "zapudil", protoze jsem vedel, ze kdyby me po druhe chytli, tak uz me v "zelezech" poslou zpet do Ceskoslovenska.
Vratil jsem se zpatky na dvur a zacal zase skladat drivi. Pak se vratila ze mesta Marta a ja ji poprosil, jestli od ni nemohu kratce zavolat memu kamosovi do Nemecka. Rekla me ze jo, ale musel jsem ji slibit, ze az muj kamos prijede, ze se u nich na par dni zdrzi. O to jsem zadny strach nemel. Take prisla rec na to, co chci podniknout. Rekl jsem ji, ze pres hranice do Italie uz to zkouset nechci, ale ze se me muj kamos bude snazit tajne prevest do Rakouska a posleze do Nemecka. To pry by melo byt o malicko "jednodussi".

Muj kamos zil jiz v Nemecku 16 let a uz mel Nemecke obcanstvi, tim padem take nemecky pas. Nez utekl do Nemecka, tak to byl muj soused(pres plot). Znali jsme se docela dobre, protoze jsem kdysi chodil s jeho segrou. Mel jeste jednu segru a ta se pak vdala do Nemecka a muj kamos ji jel navstivit a uz tam zustal. V Cechach byl vyucen automechanikem a do dneska dela v podzemi v solnych dolech, kde opravuje tezebni mechanicke vozy.

Za 3 dny konecne prijel muj kamos. Marta pozvala nejake sousedy z okolnich vinic a udelala malou oslavu. Vina bylo, co hrdlo raci a dokonce se grilovalo male sele. Do dneska na tuto akci vzpominam. Ani se me odtamtud nechtelo odjizdet. Bylo to tam velice pratelske.
Dva dny jsme tam jeste pobyli a pak jsme se dali na cestu smerem k Rakouskym hranicim. Muj kamos me rekl, ze pojedeme smerem na Podkoren na prechod Ratece, protoze je to od tamtud blize na prechod do Nemecka. Je tam pry "poklidneji".
Rekl me, az prijedeme na hranice, a bude tam celnik, budu s nim mluvit nemecky a ty drz hubu. Hned by zjistil ze neco neni v poradku. Kdyz jsem sem jel, tak v ty budce ani nikdo nebyl. Prijel jsem k hranicim a otevrel jsem si zavoru sam.

Kdyz jsme se blizili k hranicim zacalo prset jak z konve. Muj kamos me rikal, ze je to dobre znameni. Celnici tam zrejme nebudou a mozna ze se do Rakouska dostaneme bez problemu. Mel uplnou pravdu, kdyz uz jsme videli ceduli, ze se blizime k hranici, z budky vylezl celnik(byl cely mokry) a rekl nam, ze se mu nechce jit v tom desti k zavore a zeptal se myho kamose, jestli nam nevadi, ze si otevreme zavoru sami. To se nam obema ulevilo. Prejeli jsme do Rakouska bez nervu.

czolgos · Zaslal: po červenec 30, 2007 9:39 am Předmět:

Jeden z nejlepsich prispevku na tomto foru za posledni dobu.

Kdyz uz jste u tech emigraci do Kanady, tak taky jeden pribeh pridam. Neni sice muj, ale myho taty. V r.1971 si koupil lyžařský zájezd do Rakouska a tam se od nich po týdnu lyžování odpojil a požádal o azyl. Asi pul roku si vydelaval na letenku do Toronta. Odtud zamiril do Alberty, kde pracoval v uhlenych dolech skoro tri roky. Pak udelal tu chybu, ze se vratil. Do dneska toho lituje. Skoda, mohl jsem byt Kanadan Smile

bouncingczech · Zaslal: po červenec 30, 2007 10:17 am Předmět:

Velice zajimavy prispevek. Ted kdyz mame pohodli a dobry zivot se nekdy lehce zapomene jak krusne ty zacatky byly. Mam taky par historek ktere pomalu davam na http://www.bouncingczech.com . Momentalne je tam jenom jedna a doufam pridat aspon 2 behem tydne. Jo, protoze mluvim anglicky dele nez cesky, stranky jsou v anglictine.

miro · Zaslal: po červenec 30, 2007 11:05 am Předmět:

Rumburak>>

Rumburak · Zaslal: po červenec 30, 2007 11:54 am Předmět:

AzPete · Zaslal: po červenec 30, 2007 5:33 pm Předmět:

Premyslel jsem na tim, ale asi to udelam jako website.Jako to ma bouncing Czech. Ma to velice hezky udelane.
Samozrejme to vezme cas. Jeste jsem se ani nedostal k predelani svych tisicu diapozitivu z U.S. na digitalni formu.Loni po pohrbu sve mati jsem privezl take stovky fotek sve rodiny,nektere jsou i sto roku stare.Ty musim take vsechny predelat na digitalni format. To bych pak chtel nejak integrovat do te website.Dalsi problem je ze jsem se nerozhodl jestli to bude cesky anebo anglicky. Musim rict ze anglicky se me dnes pise lepe,ale tady se aspon procvicuji. Take se to da udelat jako blog a tady je dobry priklad: http://homepage.mac.com/milankalus/blogwavestudio/index.html Milan Kalus ma svuj blog v cestine i anglictine.
Rumburaku pis a to co pises tady se da vzdycky pouzit ve website jestli si ji take jednou udelas.
Cest praci,AzPete. Smile